Blog

ROZHOVOR: Terez Elznicová modráckým pilířem již téměř 10 let

O víkendu završí sezonu naše extraligová děvčata. V semifinálovém klání v sobotu od 14 hodin v Brně bude hrát na pozici jedničky dlouholetá opora týmu Terez Elznicová, která v ligových soutěžích hájí modrácké barvy již téměř deset let. Aktuálně šestá hráčka českého žebříčku nastoupila letos v extralize k 10 zápasům, z toho 8 vyhrála. Její celková bilance během působení v extralize je 54 odehraných zápasů, z toho 31 vítězných. Předtím v první lize celkem 47 odehraných zápasů s bilancí 44 výher. Níže si můžete přečíst rozhovor s pravorukou hráčkou, která v Modrém světě působí celou dosavadní kariéru, nastupuje i v lize mužů, působí jako funkční trenérka a trenérka squashe a pomáhá organizovat mnoho klubových akcí.

Terez, jednu týmovou metu máš v této sezóně již za sebou, týmu W jsi v mužské lize výrazně pomohla k premiérovému postupu do 1. ligy. Jak se ti s chlapy hrálo a jak se těšíš na zápasy v první lize příští sezónu?

S chlapama se mi hrálo skvěle! Moc ráda s nimi trávím ligové víkendy, je to jiné, než na ženských turnajích a vždy máme super atmosféru. Myslím, že tento rok jsme si postup opravdu zasloužili! Přijde mi, že chlapi teď mnohem víc trénují a vážně se snaží podávat maximální výkony. Všichni se dost zlepšili!

V mužské lize máš tedy teď hotovo, v ženské ještě pokračuješ a čekají tě důležité závěrečné zápasy. S jakými myšlenkami je vyhlížíš?

16. dubna jsme odehrály v Modráku skvělé extraligové zápasy. Byl zážitek hrát poprvé takový turnaj v domácím prostředí. Atmosféra byla, především díky fanouškům, úžasná! Teď o víkendu nás čeká Play-off. Bude to opět zajímavé. Moc se na tuhle akci těším, je to vždy skvěle vyburcované, a to se mi na sportu líbí! Tentokrát nastoupíme s posilou Kači Týcovou a jsem zvědavá, kam to zvládneme dotáhnout.

Společně s Annou Serme (rozhovor zde) a Kači Týcovou (rozhovor zde) jsi v ženském týmu nejzkušenější hráčkou. Na rozdíl od nich jsi ale v týmu od samého počátku od roku 2012, kdy tým hrál druhou nejvyšší soutěž v sestavě ještě s Klárou Komínkovou, Týnou Vohánkovou, Peťou Pošíkovou a Irčou Vanišovou. Pamatuješ si ještě něco z té doby?

Uf, to už je dlouhá doba! Ale pamatuji si, že to byly prima víkendy. Vždy jsme si to jako tým užily! Nejen nasbírání nových zkušeností, ale i jsme v ženské lize už v začátku daly najevo, že se holky z Modrého světa rvou o každý zápas a chtějí tým posunout dál… pak už to bylo lepší a lepší 😊

V sezoně 2014/2015 se k týmu připojily ještě Jana Sigačevová, v té době už hráčka s extraligovými zkušenostmi, a mladá Tefe Šlehoferová a začalo období titulů v první lize a účastí v barážích o extraligu. Jaké vzpomínky na něj máš?

Bylo skvělé, že nás bylo o dvě hráčky víc a mohly jsme s nastupováním na zápasy víc pracovat. S příchodem holek jsme tým zvládly dostat 3x do baráže o extraligu! Byly jsme ze skupiny nejlepší, ale dvakrát se nám bohužel nepodařilo uspět ještě v tom posledním krůčku.

Ale v roce 2017 jste ten poslední krůček zvládly. Přitom to zezačátku nevypadalo vůbec dobře. První odehrála vyrovnaný zápas Jana Sigačevová s Terezou Širokou, ale přes veškerou snahu podlehla 2:3 na sety. Ty jsi ve druhém zápase prohrávala s Kristýnou Fialovou 0:2 na sety a 8/10 ve třetím setu, hráčka soupeře tedy byla jeden míček od udržení extraligy. Co se pak stalo?

To, že to byly nervy, si sice pamatuju dobře, ale vůbec si nevybavím, co jsem změnila. Jen si vzpomínám na to, že soupeřka začala fyzicky ztrácet. Možná se v téhle době vlastně projevilo to, co je teď často spojováno s mým jménem – že dokážu pod tlakem hrát snad ještě lépe a „ráda“ si zápas vychutnám v pětiseťáku :D, že žádný balon nevypustím a bojuju do posledního bodu. Asi už tehdy jsem Kristýnu dostala tím, že jsem vybíhala její útoky a jí docházela postupně fyzička i trpělivost. Bylo to neskutečné a přineslo nám to novou týmovou etapu… extraligu!

Týmová etapa extraligy stále trvá, navíc je v ní tým velmi úspěšný. Jaké to v té extralize je?

Od té doby, co hrajeme extraligu, je to úplně jiné – zápasy jsou mnohem těžší, ale o to víc nás to baví! Na pozici jedničky by to pro mě bylo v začátcích skoro nehratelné. Ale díky Ani Serme, která s námi je od první extraligové sezony, jsem mohla hrát až druhou pozici a se soupeřkami podobné úrovně. Bylo to o to víc motivující, když jsem některé zápasy vyhrávala. Teď jsem se naopak na pozici jedničky ocitala vícekrát, a jsem moc ráda, že jsem i tak zvládla týmu přinést několik vítězství (6 výher v 7 zápasech, pozn. red.).

Tým také trochu změnil své složení, už není založený jen na odchovankyních, postupně přišlo několik nových hráček. Jak na tebe tyto změny působily? Měnila se nějak tvoje role v týmu?

Je přirozené, že se věci mění. Pár hráček odešlo, našly jiný směr, který je naplňuje a o tom to je. Nicméně všechno špatné je pro něco dobré a i s příchodem nových hráček, které do týmu bezvadně zapadly a vnesly do něj další energii, je to pořád tým, který táhne za jeden provaz! A co se mé role v týmu týká, myslím, že je v zásadě pořád podobná. Jsem strašně ráda, že za můj domácí klub můžu tak dlouho hrát. Je to pro mě srdcová záležitost a i to je hodně spojené s mou rolí v týmu.

Mezi tvé další důležité zápasy za tým určitě patří vítězné semifinále play-off 2020 v Brně s Natálií Babjukovou, které jsi vyhrála 3:1 na sety a následné finále s Marikou Doubravovou – tento zápas rozhodoval o zisku mistrovského titulu a byl velmi vyrovnaný. Jaké to tehdy bylo?

Ten víkend byla skvělá atmosféra už během odjezdu z Prahy! Řešili jsme poruchu okénka v autě, a vždy, když si na naše snahy o jeho spravení vzpomenu, tak se musím smát. Nakonec jsme si po cestě zahráli na leteckou společnost Air France, když jsme okénko zalepili fólií z Anniny bagáže 😊
Nicméně zpět ke hře… Tehdy to byla má první výhra nad Naty. Byl to skvělý pocit. Cítila jsem se na kurtu silnější a sama v sobě jsem se považovala za tu, která tempo a hru ovládá lépe. A podařilo se! Druhý den jsem byla výborně naladěná. Pořád jsem nemohla uvěřit, že jsem Naty porazila a dostala náš tým do finále a moc mě to motivovalo! Zápas s Marikou byl hodně o nervech. A opět jsme u toho – prohrávala jsem 0:2 na sety a ve třetím jsem proti sobě dokonce měla matchbally. A dál už to probíhalo podobně jako s Kristýnou Fialovou tehdy v baráži – soupeřce docházela fyzička a já byla čím dál víc urputná a síla stále byla. V pátém setu jsem měla pocit, že technicky nevychází skoro nic. Prohrávala jsem 4/9 a, to si vybavuju naprosto přesně, v hlavě mi proběhla myšlenka, že tohle už přece ani otočit nejde. Ale nevzdávám se, dokud není konec. Marika udělala několik chyb a já nakonec zápas otočila a absolutně nemohla uvěřit tomu, že se to stalo… první titul byl doma!

Po zisku titulu mistryň a vicemistryň ČR a po dvou třetích místech má tým i letos medailové ambice. Jaká byla z tvého pohledu dosavadní sezona a v čem spatřuješ nejsilnější stránky současného týmu?

Sezona byla zase konečně úplná, po covidové pauze jsme  ji mohly odehrát celou v kuse. Zvládly jsme ji skvěle, i když občas nebyla Ani, když startovala na PSA turnajích. Díky tomu, že je nás v týmu teď zase víc, tak jsme se mohly zastupovat a neztratit tolik na kvalitě zápasů. Jako nejsilnější stránku současného týmu vidím především jistotu, že tam necháme vždy maximum a budeme bojovat a podporovat se, co to půjde. Pokud se zadaří nastoupit tak, jak je v plánu, bude Play-off rozhodně stát za to!!

Snad se tedy v Play-off o tomto víkendu zadaří. Pojďme se teď podívat na tvé individuální výkony. Na letošním Mistrovství ČR jsi skončila na pátém místě, v roce 2018 jsi získala dokonce 4. místo. Zápasů na národních šampionátech máš za sebou už mnoho, které pro tebe byly nejzajímavější?

Jako nejzajímavější zápasy vidím ty, které už jsem zmiňovala výše a pak čtvrtfinálový s Terkou Svobodovou právě z MR 2018, kdy jsem ji porazila 3:2. Byl to fantastický zážitek, protože se hrálo na skleněném kurtu v obchodním centru a atmosféra byla díky množství sledujících opět parádní. Navíc to bylo mé první semifinále na MR.

V juniorském věku jsi nepatřila k české špičce, přesto jsi v další kariéře dosáhla mnoha medailových a zajímavých umístění, dlouhodobě jsi členkou širší reprezentace ČR, reprezentovala jsi ČR také na Mistrovství světa akademiků v Anglii. Jak se zpětně díváš na svůj squashový vývoj? Byly ve tvé kariéře nějaké významné výkonnostní skoky, nebo se rozvíjíš pozvolně?

Bylo to úplně od nuly, byla jsem absolutně nesportovní jedinec, na squash jsem začala chodit v roce 2006 a ze začátku jsem ani moc chodit nechtěla. Byla to pro mě povinnost, kterou jsem si jen odbyla a šla domů. Ale po asi dvou letech trénování v Modráku jsem se najednou chtěla někam posunout, být lepší. To léto jsem díky juniorskému programu klubu chodila každý den na několik hodin sama na kurt a snažila se naučit lajny od skla a voleje. A tam vidím ten největší skok. Jako kdyby se ve mně projevila ta pravá, soutěživá povaha a opravdu jsem se do toho opřela. V tu dobu mi Petr Steiner nabídl možnost více tréninků a individuální hodiny a tak jsem začala trénovat v módu závodního hráče. Protože jsem na tom pohybově ani technicky nebyla vůbec dobře, vše jsem se musela pomalu naučit. Ani teď to nejde skoky, ale pořád se pomalu zlepšuji ve věcech, kde ztrácím oproti ostatním holkám, které měly výhodu v tom, že začaly se squashem dřív a které měly možnost už v juniorských letech získávat zkušenosti i z mezinárodních turnajů.

Co považuješ za svoje silné herní stránky?

Nejvíc svou bojovnost. Ale pokud jde o hru jako takovou, tak rozhodně podání zprava, rovný kill, a to, že zvládnu spoustu míčků ještě na poslední chvíli vyběhnout a fyzicky vydržet.

Jak často v současné době trénuješ? Kam chceš svůj squash ještě rozvíjet?

Na kurtu jsem zhruba 4x týdně v různých počtech hodin – trénink, sparing, solo practice, k tomu mám ještě tréninky fyzičky a kompenzačních cviků. Ještě kousek bych to posunout chtěla 😊 Chtěla bych se dostat do Top 3 ČR a jednou být součástí užší reprezentace žen.

Nějaký čas jsi měla také licenci PSA a plánovala účast na profesionálním okruhu. Jak dopadla tato zkušenost?

Zkušenost to byla zajímavá. Bohužel začátek účastí na PSA turnajích stojí opravdu dost peněz – cestování, ubytování atd. V začátku je to finančně prodělečná záležitost. Bohužel jsem po roce musela tuto cestu přerušit, protože jsem na to neměla dostatek financí. Ale jsem vděčná, že jsem si to mohla zkusit.

Jaké jsou pro tebe nejdůležitější či nejzajímavější momenty v dosavadní kariéře?

Mezi nejzajímavější řadím určitě možnost účastnit se akademického mistrovství světa v Anglii. To byl úžasný zážitek! Jako nejdůležitější vnímám zmíněné zápasy – čtvrtfinále MR 2018 a Play-off 2020. V prvním případě hlavně díky přítomnosti trenéra a blízkých, kteří to se mnou vážně prožívali. Ve druhém případě proto, že jsem dokázala překonat sama sebe a zvládnout něco, čemu jsem už ani sama nevěřila. Navíc to bylo za klub, kde jsem šestnáctým rokem doma a za tým, který neskutečně burcoval a motivoval až do konce.

A co nejzajímavějšího jsi dosud se squashem zažila?

Zajímavá je celá ta cesta – tréninky, turnaje, práce na taktice a psychice. Kolikrát se pozastavím nad tím, že je až neuvěřitelné, že jsem v Modráku už 16 let a postupně jsem si tam prošla nejrůznějšími obdobími a zkušenostmi. Myslím, že je to dost neobvyklé. A já jsem opravdu ráda, že Modrák, včetně všech členů, a já držíme pořád spolu.

Kromě závodního hraní se věnuješ také roli trenérky. Před mnoha lety jsi začala jako asistent v Juniorské škole squashe, postupně se z tebe stala stěžejní trenérka modráckých juniorů. Jaké to je, trénovat naše juniory více jak deset let?

Jak jsem zmínila v předchozí odpovědi – neskutečné, jak je to dlouho. Tolik juniorů už Modrým světem prošlo. Myslím, že pro juniory nabízí Modrý svět skvělé zázemí a přístup. Baví mě děti učit novým dovednostem a jsem ráda, když jim mohu něco nového předat. Zároveň díky tomu, že jde o děti, je to i zábava 😊 Nicméně nejzajímavější na tom je to, jak se děti rozvíjí a zlepšují. Jak se mezi nimi tvoří party a stávají se z nich kamarádi, kteří se podporují. Chodím s nimi i na turnaje a je příjemné vidět, jak to společně prožívají 😊

Nicméně jako trenérku squashe dospělých hráčů tě vidíme už málokdy, mnohem více se teď věnuješ tvé hlavní profesi funkční trenérky. Co tě na ní baví?

Je to podobné jako při tréninku juniorů. Plus k tomu díky odbornosti a mému zájmu o zdravý pohyb přibývá ještě to, že lidem můžu reálně pomoct. Od bolestí zad, přes obtíže po zraněních či operacích až po zlepšování fyzické kondice. To, že jim můžu ukázat a naučit je, jak správně cvičit, aby své tělo neničili a aby je nebolelo, je pro mě tou největší přidanou hodnotou. Odvětví funkčního a zdravého pohybu mě opravdu baví!

A co ráda děláš, co tě zajímá kromě práce?

Ráda trávím čas venku na vzduchu, chodím objevovat nové menší podniky, jako jsou kavárny a bistra. Ráda zkouším nové chutě jídel a zajímavá místa, kde se dá strávit příjemný čas. A už hodně let patří mezi mé oblíbené relaxační činnosti pečení 😊

Čeho si ve svém dosavadním životě nejvíce vážíš?

Toho, že i když jsem většinu času trávila tréninkem a prací na squashi, jsem zvládla i studium na vysoké škole a absolvování kurzů k mé nynější specializaci. Vážím si toho, že jsem svůj trénink nikdy nevzdala a makala, jak nejvíc to bylo možné. Je skvělé, že jsem mohla svůj trénink připravovat a konzultovat s lidmi, kteří jsou se mnou v zásadě celou tu dobu mé squashové kariéry. S Petrem trénuji už asi 13 let, a to je opravdu něco, z čeho mám dobrý pocit a čeho si vážím hodně. Také jsem moc vděčná za to, kolik skvělých lidí jsem za tu dobu potkala a kteří jsou nyní součástí mého života a velkou oporou.

Je něco, co bys chtěla vzkázat juniorským squashistům?

Užívejte si hru a své pokroky v tréninku. Buďte k sobě féroví a mějte na paměti, že tělo je dokonalý stroj, který i v běžném životě zvládá spoustu věcí. A to, co zvládne při sportu, je až neuvěřitelné! Radujte se z toho, že můžete hrát, trénovat a nebuďte na sebe přespříliš negativní 😊

A co vzkážeš fanouškům extraligového ženského týmu Modrého světa? 😉

Že jsou nejlepší! To zázemí je parádní! Moc si vážíme, myslím, že mluvím za celý tým, podpory všech členů a toho, jak někteří prožívají naše zápasy. Je to opravdu motivace makat a bojovat za klub. Děkujeme a doufáme, že ani vy ve fandění nepolevíte!

Terez, děkujeme moc za rozhovor a přejeme hodně štěstí.