Ženský extraligový tým zaznamenal v zimním přestupním okně velmi zajímavý příchod. Na soupisku byla zapsána Kateřina Týcová, aktuálně 108. hráčka světa, a již v únorových ligových zápasech (report zde) týmu významně pomohla. Níže přinášíme rozhovor a zajímavosti o této dvaadvacetileté nadějné hráčce, která bydlí v německém Deisenhofenu. Na profesionálním squashovém okruhu PSA se pohybuje od roku 2020, zúčastnila se 13 turnajů, dvakrát došla do finále. Celkem na PSA odehrála 29 zápasů s bilancí 16 výher a 13 porážek. Raketu drží v pravé ruce.
Kačí, vítej v Modrém světě. Pojďme se nejdřív věnovat tvému původu. Máš české jméno, mohli jsme tě vidět na českém národním šampionátu v roce 2020, kde jsi obsadila 5. místo. Přesto tě na českých turnajích více nevídáme a na mezinárodních akcích u tebe svítí německá vlajka. Mohla bys nám prosím říct, proč to tak je?
Mám české jméno i české občanství. Celá moje rodina bydlí v Čechách, jenom moji rodiče bydlí v Německu. Já jsem se v Německu narodila a tak ho reprezentuji.
Cítíš se tedy být víc doma v Německu?
Ano, ale jsem ráda za moje české kořeny.
Jak jsme naznačili v první otázce, moc se v Čechách neobjevuješ, moc se tu o tobě neví. Prozraď o sobě něco víc – co jsi studovala, kde jsi pracovala, co teď děláš?
Složila jsem v Německu maturitní zkoušku a pak jsem 3,5 roku pokračovala ve studiích kombinovanou formou – 37 hodin týdně jsem pracovala a k tomu studovala sportovní management. Podařilo se mi to zakončit v květnu 2021. Pokračovala jsem v práci ve squashovém centru, kde jsem pracovala během studia a pak, od února 2022 jsem sportovní voják. To znamená, že teď mám možnost hrát squash profesionálně a německá armáda mě v tom podporuje.
Takže se z tebe stala profesionální squashistka. Jak ses k tomu dostala, co to obnáší a co tě na tom baví? Čeho bys chtěla dosáhnout v roce 2022 a kam bys to chtěla dotáhnout v profi kariéře celkově?
Dostala jsem nabídku od německého reprezentačního trenéra, jestli bych si dokázala představit být profesionálním sportovcem v armádním zařazení. Hodně mě to zaujalo, protože hraju squash od 7 let a ten sport prostě miluju. Měla jsem jediný problém, že jsem měla jen české občanství. Tak jsem si vyřídila německé občanství, abych mohla v německé armádě být. Být sportovním vojákem je pro můj další squashový rozvoj výborná příležitost, abych se na něj mohla stoprocentně soustředit.
V rámci armády jsem měla jít v lednu na vojenský výcvik, ale onemocněla jsem covidem, tak půjdu na výcvik až v dubnu. Je to pro mě docela problém, protože v dubnu nebudu moct jít na žádný turnaj. Chtěla jsem už být na světovém squashovém žebříčku v první stovce, to byl můj první cíl, ale ještě se mi to nepodařilo. Doufám, že se tam brzy dostanu. A v budoucnu bych se ráda dostala do top 30 na světě.
Jak často jako profesionální hráčka trénuješ, na co se nejvíce zaměřuješ?
Jsem profíkem teprve krátce, takže si ještě hledám ideální režim. Pokouším se trénovat čtyři dny v týdnu dvakrát, dva dny v týdnu jednou a jeden den mít úplně volný. Zaměřuju se na všechno, určitě musím zlepšit kondici, hru dopředu a voleje.
Co považuješ za svoje silné herní stránky?
Řekla bych, že jsem na ženský squash docela rychlá. Hodně míčků vyberu, mám docela tvrdou ránu, sílu. A prostě fakt bojuju o každý bod, nevzdávám se.
Tvůj táta byl také profesionální sportovec, mnoho sezón hrál nejvyšší německé fotbalové soutěže za Mnichov 1860. Bavíte se spolu o sportu? O tvých zápasech a tréninku, předává ti zkušenosti? Je možné srovnat zkušenosti z týmového a individuálního sportu?
Určitě se o sportu bavíme, sport je náš život. Moc mě podporuje a je můj velký vzor. Přitom na mě vůbec netlačí, mám dělat, co mě baví. Taťka je celým srdcem sportovec, takže je úplně jedno, jestli jde o individuální nebo týmový sport, maximálně mě podporuje.
Sledovala jsi tátovy sportovní výkony, když ještě hrál?
Ano, určitě jsem ho sledovala. Jen jsem byla ještě moc malá, tak si už tolik nepamatuju, jak hrál. Ale byla jsem jako malá holka pořád na stadionu.
Co je podle tebe důležité pro profesionálního sportovce v dnešní době?
Musím říct, že jako individuální sportovec musíš ten sport chtít dělat ještě víc, než když děláš kolektivní sport. Jako individuální sportovec musíš ty sám chodit na tréninky, sám se motivovat a trénovat sám pro sebe. Určitě pomáhá, když mám kolem sebe dobré tréninkové partnery, trenéry a možnosti trénovat. Ale abys něco zvládl, musíš chtít hlavně sám.
Od ledna jsi na hostování v extraligovém týmu Modrého světa, o víkendu 19. – 20. února jsi nastoupila ke svým prvním zápasům. Co vedlo k tomu, že ses připojila k týmu? Jak vnímáš a hodnotíš tým, když jsi měla možnost ho více poznat?
Jsem moc ráda, že se mě po asi 3 letech zase zeptal český tým, jestli bych za něj chtěla hrát extraligu. Petr mě oslovil, když jsem byla na podzim na PSA turnaji v Brně. Popovídali jsme a domluvili se, že bych mohla hrát za Modrý svět. V únoru jsem pak nastoupila poprvé a musím říct, že jsem moc ráda, že můžu za Modrák hrát. Holky z týmu jsou fakt super, skvělá podpora, kvalitní hráčky a je skvělý, že chtějí vyhrávat tak jako já. 🙂
Nastoupila jsi ke čtyřem zápasům, všechny jsi vyhrála. Jaké to bylo?
Jsem moc ráda, že jsem všechny svoje zápasy zvládla a že jsem těmi vítězstvími mohla pomoct týmu. A jak jsem uvedla, spoluhráčky jsou fakt suprové, tak už se moc těším na play-off .
Premiéra se ti tedy vydařila. Co od tebe můžeme očekávat dál a co od tebe mohou očekávat soupeřky? Čeho bys chtěla s týmem dosáhnout?
Pokusím se dál vyhrávat všechny moje zápasy. Soupeřky můžou očekávat, že budu bojovat o každý bod. A s týmem chci určitě vyhrát play-off. Věřím, že to zvládnem.
Tak se těšíme a budeme držet palce! Jaké jsou tvé dosavadní největší squashové úspěchy? Jak se ti daří v konkurenci v Německu a na mezinárodní scéně?
Třikrát jsem vyhrála německé juniorské mistrovství, jsem dvojnásobná mistryně Bavorska. A tento rok jsem byla stříbrná na Mistrovství Německa. Ohledně konkurence v Německu bych řekla, že není tak velká, jako v Čechách. Máme míň dobrých hráček, momentálně jsme tak čtyři, co máme výrazný odstup od ostatních. Mojí největší konkurentkou je určitě Saskia Beinhard, kterou jsem zatím ještě nikdy neporazila.
Mezinárodně hraju teprve od roku 2020. Je tam pro mě ještě hodně velká konkurence, ale jsem za ni ráda, protože jen tak se můžu dál zlepšovat.
Co děláš ráda ve volném čase?
Ve volném čase jsem moc ráda s mojí rodinou. A chodím moc ráda nakupovat. 🙂
A čeho si ve svém dosavadním životě nejvíce vážíš?
Nejvíc si vážím, jakou mám rodinu, která mě pořád podporuje. Že mám kolem sebe lidi, kteří mi věří. Jsem moc ráda, že jsem teď dostala možnost hrát squash profesionálně a že můžu říct, že můj koníček je moje práce. A že můžu cestovat, poznávat nové lidi a hrát dobré zápasy.
Je něco, co bys chtěla vzkázat juniorským squashistům?
Dělejte to, co vás nejvíc baví. Choďte trénovat, užívejte si každý trénink. A je jedno, jestli tím budete vydělávat peníze nebo ne, hlavně abyste měli radost z toho, co děláte.
A co vzkážeš fanouškům extraligového ženského týmu Modrého světa? 🙂
Děkuju moc, že můžu hrát za váš tým a doufám, že mě budete podporovat tak, jako další naše hráčky. Já budu dělat všechno proto, abychom vyhrávali, a už se moc těším, až vás poznám osobně.
Kačí, děkujeme moc za rozhovor a držíme ti palce.