O víkendu 25. – 26. listopadu proběhla další kola ligy mužů. Přehled událostí začínáme u týmu X, za který reportoval kapitán Petr Ščučinský…
Náš (snad krátkodobě) třetiligový tým X se v sobotu 25. listopadu vydal do SquashAreny, aby potvrdil slušně rozjetou sezónu. Na pořadu dne byla klání se Squash Prisoners – Block B a s týmem z Ohradní, který s námi sdílel první pozici v tabulce.
Den začal ve svižném tempu – Don Juan (4) a proti němu Honza Votoček. Náš borec si to pohlídal, i když soupeř uměl štěkat (ale naštěstí už ne tak moc kousat) – 3:0 a 1:0 na zápasy. Pokračoval Miloš Liška (1), který je nám tento rok vítanou oporou z prvoligového týmu W. S Tomášem Pálou to byla hra na drevokocůra a myš, Miloš 3:0, na zápasy 2:0. Filip Hátle (2) se postavil Davidu Rybovi, a první dva sety hrál s přehledem. Ve třetím začal hrát tzv. na Filipa – široký úsměv od ucha k uchu a zmatený pohyb od rohu k rohu. 13/11, 3:0 na sety a 3:0 na zápasy. Kapitán Ščuča (3) potřeboval potvrdit vítězství a jeho spíš tenisový, než squashový protivník, s tím nijak výrazně první dva sety nedělal problémy, ve třetím mu to tam trošku padalo, ale i tak 3:0 pro nás, 4:0 na zápasy. První výhra doma. Důležité je taky říct, že tohle byl zápas prvního týmu z posledním, takže bylo potřeba potvrdit naše postavení v tabulce.
Druhým soupeřem, o první pozici v průběžném pořadí, byl mančaft z Ohradní. Honza Sluka už si sundával tepláky, ale pak si uvědomil, že na začátku řekl, že mu nevadí hrát jenom jeden zápas, takže exkapitán Jonny White (4) vyfoukal pavouky ze squashového báglu a šel na věc. Proti němu kapitán druhého týmu Radek Ungr. Radek už při minulém ligovém klání bojoval se zraněním stehenního svalu, a bohužel ještě neměl úplně doléčeno. Což nesnižovalo nic na kvalitě jeho hry, když dostal míč k ruce. Jonny ale zkušeně vodil soupeře po kurtu a první dva sety se přetahovali o každý míč. Ve třetím už Radek hodil do ringu pomyslný bílý ručník a Jonny si dokráčel pro zaslouženou výhru 3:0, na zápasy 1:0. Všichni víme, jak těžké to může být hrát proti indisponovanému soupeři, speciálně když má dva metry a forhandem vám může useknout nohu. Miloš (1) vs. David Freedom Svoboda. Miloš profesorsky přečetl soupeře, který byl asi o tři hlavy vyšší než on, tak začal hrát loby přes střed. Zřejmě dobrý oddíl, kde trénuje. Nicméně soupeř pouze sklepával a na žádné diktování hry to z jeho strany nevypadalo. Miloš s úsměvem na tváři á la Filip v klidu 3:0, na zápasy 2:0. Filip (2) a proti němu Aleš Novák – zápas odlišných stylů, ale i fyzických konstitucí. Filip jezdil jak šicí stroj, Aleš měl problémy pochopit, že míče, které normálně stačí na ukončení výměny, se vracely do zadní části kurtu, a taky proč má Filip mezi zuby mouchy (to bylo asi tím, že se stejně jako na kurtu usmívá i venku, když jezdí na kole, nebo létá na lyžích). Filip dobře zabojoval a odnesl si cenné vítězství 3:1, na zápasy 3:0. Na vedlejším kurtu Ščuča (3) dohrával s Jíchou, který byl znavený z předchozího pětisetového zápasu s Hamrem, takže relativně v klidu 3:0, na zápasy 4:0.
První víkendový den tedy skončil podle plánu – plný počet 12 bodů do tabulky a odskočení Ohradní na rozdíl 9 bodů. Hamr měl ale taky slušné výsledky, takže na ten jsme získali pouhé dva body a bylo potřeba si to s nima vyříkat v neděli ve společném zápasu.
Neděle na Ohradní – kapitán pořádajícího družstva Radek Ungr se nedostavil, takže Don Juan a Ščuča mimo hru pomáhali i organizovat, aby to všechno rychle klapalo. Rozdělení na tři kurty, první proti Královic družině – začal David Stíbal (4) vs. Beňa, kterého minule porazil Don Juan 3:0. David se nechal inspirovat a ovládl zápas 3:0, na zápasy 1:0. Miloš (1) měl ještě čas, než dostane bezplatnou lekci squashe od Petra Martina, tak nastoupil na poslední zápas (1) s Klímou, kterého pro změnu minule porazil Filip 3:1. Miloš si to kontroloval a donesl nám další body, 3:0 na sety a na zápasy 2:0. Kapitán Ščuča (2) se nominoval proti panu Královi (protože nikdo jiný nevypadal, že si chce dobře zahrát…), v prvním setu se začalo zostra – asi do stavu 0/6 to bylo celé nějaké moc rychlé. Pak se tempo začalo uklidňovat, a když se Ščučovi podařilo prodloužit výměnu na aspoň tři čtyři míče, měl šanci něco vymyslet. Bohužel to ale proti zkušenějšímu (a částečně indisponovanému – prý záda) soupeři nestačilo, v zakončování měl výrazně navrch – 0:3, na zápasy 2:1. Don Juan (3) to musel doklepnout – a profesorskou hrou to taky doklepnul – 3:0 proti Zachariášovi – celkově 3:1 na zápasy.
Miloš odjel bojovat za svůj kmenový tým, takže ve složení Filip, Ščuča, Don Juan a David jsme se postavili proti momentálně největším soupeřům v tabulce – Hamru. Začal David (4) a zopakoval si zápas z SBC proti Psottovi. První set v klidu, míče kolem stěny, soupeř zkoušel hru zrychlovat, ale David se nenechal. Pak ale přistoupil na zvláštní taktiku – první dvě tři výměny druhého setu co nejvíc protáhnout, nechat diváky se kochat kvalitním squashem, a pak další půlku setu popadat dech. Ve druhém 9/11. Ve třetím stejný začátek – krásné a dlouhé výměny, soupeř pak začal tahat za delší konec, ale za stavu tuším 5/7 se asi zalekl výhry a David odpočinutý za tu půlku setu, co byl opřený o zeď a hledal plíce, to otočil na 11/7. A ve čtvrtém co myslíte? Totéž – proti gustu žádný dišputát – když mu ta taktika funguje 🙂 11/7, vítězství 3:1, na zápasy 1:0. Letecký běžec Filip (1) natěšeně naběhnul na kurtu na odvetu se Štěpánem Janegou. Kdo zápas na SBC viděl, tak si pamatuje, že to vypadalo, jak kdyby v šatnách ze skříněk na oba soupeře vypadl blíže neurčený bílý prášek – hlavně do toho bouchat, hodně a zmateně běhat, a ať to moc nevypadá jako squash. A samozřejmě se usmívat!!! Filip první set držel míč vzadu, a soupeře taky – 11/8. Ve druhém setu tam už míč držel, ale soupeř ne a ne opustit poslední třetinu kurtu. Takže Filip mu férově míče hrál buď tam, nebo boastem na téčko, ideálně ve výši pasu – 8/11. Třetí set velká přetahovaný, 11/8. Čtvrtý set se asi nestal, nebo Filip zůstal v šatně, nevím, 0/11. Pak se ale ukázalo, že to byla součást taktiky, protože uspokojený soupeř měl pomalejší nástup do pátého setu, kde se to přelévalo ze strany na stranu a to pověstné štěstíčko stálo tentokráte na naší straně – 12/10, 3:2 a na zápasy 2:0. Ščuča (3) vs. Honza Hummel. Naposledy jsem proti Honzovi hrál hooodně let zpátky a moc jsem si nepamatoval, že má šikovnou ruku. Chtěl jsem hrát, ale on chtěl zakončovat, a první set mu to tam padalo jak ve finále PSA turnaje v Brně. Nepřesné krosy nikam nevedly, čekal na ně a sklepával na kraťasy. Ve druhém setu podobný obraz hry – do stavu 5/10 vždycky jeden míč já, pak dva až tři soupeř. Zkusil jsem se vrátit do zápasu, dotáhl na 10/10, ale pak to tam Honzovi zase spadlo na 10/12, sety 0:2. Smrdělo to… Přestal jsem řešit, že mu to tam dneska padá a soustředil se na sebe – 11/1 a 11/1, srovnáno na 2:2. V posledním setu jsem celou dobu vedl a otočil na 11/7, 3:2, na zápasy 3:0. Ale teda v suchém triku to nebylo ani náhodou. Poslední body jsme potřebovali po Don Juanovi (3), který měl na kurtu běhavého Dušana Kotoru, neskutečně běhavého. Honza to klasicky zpomaloval, hrál krátká-dlouhá-široká-vysoká, a soupeř běhal, a běhal, a běhal. Pohledný squash, i když trošku jednostranný – 3:0, a celkově 4:0 na zápasy.
Z možných 24 bodů jsme tedy během víkendu získali 23, Ohradní jsme se utrhli dostatečně (nutno říct, že tento týden neměli Beriho a Radek Ungr je zraněný), a Hamru taky na slušných 10 bodů. Díky všem zúčastněným za bojovné výkony – a v lednu to všechno potvrdíme!
